Soustředění Švédsko + Tiomila (10mila)
Když se mi nabídla možnost jet do Švédska, neváhal jsem ani vteřinu a hned jsem nabídky využil. Vyjížděli jsme v neděli v noci, směr Rostock.
Bohužel se jednomu autu těsně před Rostockem zasekla ručka a tak my jsme museli pokračovat dál bez nich. Dále už cesta pokračovala bez potíží a tak jsme odpoledne dorazili na klubovnu Jönköpingu. Těsně po příjezdu nás čekalo první volné proběhnutí okolo jezera. Nakonec pozdě v noci dorazilo poslední auto a mohli začít trénovat s námi. V úterý na nás čekaly první tréninky s mapou. Dopoledne jsme běželi seznamovací middle s jednou linií. Odpoledne nás čekal trénink, na který jsem se těšil asi nejvíc ze všech. A to hromaďák s motýlky. Tady se mi stal asi největší zážitek, když jsme se po posledním motýlku hodně roztrhali a já šel sám. Když jsem nabíhal asi na předposlední kontrolu tak jsem viděl z bažiny, jak se na mě řítí opravdu velký los. Naštěstí jsem zaběhl do hustníku a on běžel na druhou stranu ode mě.
Večer jsme zakusili saunu a poté i opravdu ledové jezero. Ve středu jsme měli asi nejdůležitější závod a to nominační middle do štafet na 10milu. Běželi jsme v nejtěžším terénu celého soustředění. Já jsem bohužel udělal hned 2 minutovou chybu na jedničku, ale potom už jsem si zbytek hlídal a postoupil jsem z prvního místa. Odpoledne byl velmi zábavný trénink, čímž byla vrstevnicovka v rovinatém terénu. Na jedničku jsem doběhl asi 5 lidí, protože si to nepohlídali a byli úplně mimo. Poslední den v Jönköpingu jsme běželi okruhy ve stejném prostoru jako nominační middle. Okruhy byly těžké, ale já je zvládnul proběhnout rychle a bez chyby. Odpoledne jsme měli volno. Nejdřív jsme se fotili v dresech a poté po štafetách. Zbytek volna jsme využili k lehkému fotbálku.
V pátek ráno jsme vyrazili směr Tullinge, místa závodu štafet, kde jsme byli ubytováni na klubovně místního klubu. Opět se nám po cestě ale rozbilo to stejné auto, teď tak, že odešel motor. Takže když jsme přijeli, byl jsem určený jako navigátor, abychom se pro ně vrátili. Nakonec vše dobře dopadlo a přivezli jsme je. V sobotu nás čekal nejdůležitější závod a hlavně to kvůli čemu jsme sem jeli. A to TIOMILA. Závod, kterého se účastní 15000 závodníků z celé Evropy. My běželi dorosteneckou štafetu, 4 úseky, vždy minimálně dvě holky, zdvojit jsme mohli 2. nebo 3. úsek štafety. Celkem startovalo 300 dorosteneckých štafet. Já jsem finišoval áčkovou štafetu.
Závod se pro nás nevyvíjel vůbec dobře. Hned na prvním úseku Majda Rýdlová těsně po startu spadla a dav ji skoro ušlapal. Rozhodila se, v šoku závod odběhla, ale předávala až na 224. místě s 12 minutovou ztrátou na čelo závodu. Po ní běželi Petr Synek a Kryštof Hájek, ti vytáhli štafetu o 147 míst a předávali na 3. úsek Terce Chrástové. Ta vytáhla štafetu o dalších 40 míst a vrátili jsme se do bojů o TOP 20. Vybíhal jsem s pardubickým béčkem. Hlídal jsem si to a snažil jsem se ho co nejdříve urvat. Jak se mě stále držel tak jsme doběhli dalších 7 štafet. Do finiše jsem si moc nevěřil a tak jsem se je snažil trhnout už na trati. Nakonec jsem na sběrku nabíhal jako první a ještě jsem před sebou viděl jednoho kluka, kterého jsem zkusil předběhnout, to se podařilo a my skončili na nádherném 13. místě s 3 minutovou ztrátou na 5. místo a 9 minutovou na 1. štafetu. Odpoledne běžely závod ženy. Ještě před ním jsme si dali fotku s Tove Alexandersson. Ženské štafety vyhrála Järla. Přes noc se běžel hlavní závod a to závod mužů. Muže vyhrála štafeta IFK Göteborg. I za naspané 3 hodiny stálo za to být přímo v centru dění závodu a sledovat mužské štafety. V pondělí nás čekal poslední trénink s Hradcem. Běželi jsme v jednom z nejtěžších terénů ve Švédsku. Trénink se povedl, a po něm už jsme se vydali směr Trelleborg, odkud nám odjížděl trajekt. Nic se na cestě nezničilo a dojeli jsme odpoledne do Česka. Byl to nezapomenutelný zážitek a rád bych si ho příští rok zopakoval.
Matyáš Štregl, 8.C
